17Led2019
 

Svět je v poslední době pěkně v prdeli. Tuhle slyšíte zlé zprávy z Británie, když vidíte na plakátě Babiše, otvírá se vám kudla v kapse, na akitekk nemáte žádný feedback, tak s ním praštíte, pořád vás někdo spamuje tweety ohledně C64 a do toho těsně před Vánoci dostanete virózu anginózního typu (příšerná bolest v krku bez horeček), jejíž následky cítíte další měsíc. A tak dnes napíšu něco ze zcela jiného soudku. Bude to o jídle. Ale nebuďte předem zklamaní, nenajdete tu recept na pšeničný steak, ani na žádný jiný kuchařský recept, ba se ani nedozvíte, jaká jídla mám nejraději.

Článek je totiž o životosprávě. Všímám si, že je kolem mě spousta lidí stejného věku, kteří životosprávu vůbec nijak neřeší a je to na nich sakra vidět. Vypadají staří, jsou špekatí, mají potíže se zadýcháváním. Já tyto potíže (ťuk na dřevo) zatím nemám. 128 schodů vyběhávám téměř denně zatím celkem s klidem. Krom pravidelného cvičení taichi, přikládám váhu svému zdraví i složení jídelníčku. Takže, jak vypadá můj typický den ohledně přísunu potravy?

– vstávám velmi brzy, kolem páté hodiny. Ihned potom lehce snídám, většinou tyčinku müsli, kolečko „polystyrénu“ (nějaký koncentrovaný rýžový chlebíček), zapiju sklenicí vody z kohoutku, jdu do práce.

– v práci si uvařím hrnek čaje bez cukru a s tím vydržím až do oběda

– na oběd v 11:00 (pokud možno) volím ze zaměstnanecké kuchyně, kde bývá až 7 jídel. Vybírám si podle toho, jestli a jaké je v pokrmu maso, vyhýbám se sladkému. Nejím houby a brokolici nesmím. Nejím polévky jako předkrm. Takže volba většinou padne na něco bezmasého, třeba sojové kostky na milion způsobů, cokoliv nesmaženého z kuřecího masa (bez hub!). Zásadně si nevybírám jídla s knedlíky. Samozřejmě někdy mám chuť i na něco smaženého, tak si nějaký ten kuřecí řízek nebo rarášky dopřeju. Čemu nikdy neodolám je čevabčiči s cibulí, hořčicí a bramborem a játra s tatarkou. Je to špatně, ale nemůžu si pomoct.

– po obědě následuje další čaj nebo káva, někdy sladím, jindy ne.

– odpoledne po návratu z práce následuje svačina nebo, pokud se vracím pozdě, rovnou večeře. Poslední dobou se svačina skládá z nakrájené bagety (asi 6-8 plátků) namazané máslem, k tomu několik minirajčátek a ovocný džus. Večeře je buď stejná (vždy záleží, kolik mám zásob) nebo si uklohním zeleninový salát ve složení mrkev, kedlubna, okurka, paprika, rajče, kápnu na to trochu olivového oleje a hodím špetku majoránky nebo jiného koření.

– když mám chuť na sladké, sáhnu po granku s mlékem, sypkém ovocném müsli s mlékem a grankem, atd. V létě pak hřeším u ovocných pohárů zmrzlin a bananasplitů.

– nesmím zapomenout na tzv. furtožerky. To jsou takové potraviny, které si neustále berete a pořád nemáte dost. Slané a kořeněné brambůrky jsou toho příkladem, ale ty já nejím. Místo nich si kupuji kukuřičné „žížaly“. Složení: 100% kukuřice.

Vzhledem k tomu, že moje váha v roce 2014 činila něco přes 70kg a nyní jsem na hranici 60kg, je to pro mě naprosto ideální stav, takže klidně můžu žrát, protože pod 60kg se dostat vzhledem ke své výšce 180cm už nechci. Nemám zdravotní potíže, nepřežírám se. Třeba pizzy v restauraci si už dávám většinou jen půlku a vystačí mi to.

A jak jste na tom vy?

 Publikoval v 10:41

  6 reakcí na “O JÍDLE”

  1. To mě mrzí, že s akitekk kanálem na YT končíš. Já se rád díval na tvé videa. Možná to chtělo větší publicitu, třeba tady nějaký blogový zápisek. Já jsem od 18 let vegetarián, ale nejde to na mě moc vidět. Jsem vyžraný fazolí a ve fitku jsem spíš přibral. Když jsem chodil 3x týdně a tae-bo, dostal jsem se na 80kg. Teď mám spíš k metráku a lepší to nebude. Ty máš váhu téměř jako matka mého potomka, která se snaží si udržet postavu :-).

    • Nojó nó. To vegeteriánství ti vůbec nezávidím, v podstatě moc nerozumím tomu, proč to lidi dělají. Jestli to je jenom morální rozhodnutí, nebo si myslí, že bez masa budou zdravější? Já třeba rybí maso úplně zbožňuju a když není na výběr, dám si kuřecí, třeba rizoto.

  2. Já jsem na tom dost špatně. Jak se říká, neexistuje nezdravé jídlo, ale nezdravé množství. Pizzu dávám celou, jídlo nevyhazuji. Je to vidět. Vím o tom. Dokážu si i poručit. Ale už se neposlechnu.

    • Tak, jak je to v článku, by byl ideální stav. Je fakt, že když jdu v práci na jídlo, tak si vyberu podle jídelníčku předem, ale přijdu tam, a zalíbí se se mi jiné jídlo. S tím množstvím, třeba zrovna dneska, kdyby se mě kuchař nezeptal, jestli chci přidat brambory, tak si nepřidám. A bylo znát, že je toho jídla příliš. A doma, když něco dělám, tak se co 5 minut zvednu a jdu zkontrolovat ledničku, i když vím, že v ní nic nového za těch 5 minut nepřibylo :) Jak tak poslouchám některé lidi o tom, jak jí, tak jsem na tom ale ještě dobře.

  3. Já nesmím doma nic sladkého, ani jiné pochutiny. Když mám doma čokoládu, tak chodím co 5 minut ulamovat, až ji sežeru celou. Horší už jsou snad jen solené oříšky. Větší průšvih ale je, že hladový mívám stavy nervozity a vzteku, hlavně když něco fyzicky dělám. Musím pak honem jít něco sníst, jinak všechny okolo pošlu do háje.

    • Tak třeba dnes jsem šla do jídelny na vepřová játra na cibulce s rýží, ale skončila jsem u o 10Kč dražší tortily s krůtím masem a salátem a nelituju toho.

 Leave a Reply

(required)

(required)

+ 66 = 73

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.