CÍTIT SE LÉPE

Komentáře: 5

Ahoj. To jsem zase já. Rozhodla jsem se po dlouhé době napsat něco o tom, co mě v poslední době potkalo a jak žiju. Protože jsem udělala několik zásadních věcí, o kterých si nejsem jistá, jestli byly dobré nebo špatné, na nějakou dobu jsem ze starých kruhů úplně zmizela.

Důvod toho zmizení byl vztah a dlouhodobá nespokojenost s tím, jak ke mě někteří lidé přistupovali. Tak jsem se rozhodla se trochu izolovat a věnovat se jiným věcem, než neustálému se babrání v tom samém. Můj někdejší vztah, který trval od druhé poloviny léta asi tak do půlky podzimu k tomu hodně napomohl. Zjistila jsem, že je spousta jiných věcí, které můžu dělat a o co se můžu zajímat. Dalo mi to hodně a začala jsem si zase uvědomovat, jak je život pestrý, stačí jen chtít a něco pro to dělat. Protože jsem kromě onoho vztahu našla i několik nových přátel, o kterých si myslím, že mě nenechají ve štychu a můžu se na ně spolehnout a protože jsem před tím tolik takových lidí kolem sebe neměla, bylo pro mě rozhodnutí jít do spolubydlení s nimi silnou motivací i k tomu trochu svůj život změnit. I když mě to dostalo do silných finančních potíží, nemůžu říct, že bych toho rozhodnutí nějak litovala. Můj život byl dost stereotypní a smutný a přestěhováním se tohle částečně vyřešilo. Když myslím částečně, tak musím zmínit rozchod s přítelem, který mě v posledním cca měsíci extrémně poznamenal a stále z toho ještě nejsem psychicky venku. Expřítel má nový vztah a smiřuji se s tím opravdu velmi pozvolna. Asi znáte takové to svírání srdce nebo žaludku při pohledu na ně, jak se k sobě mají. Přiznávám, že jsem v tomhle velmi odolná a kdokoliv jiný by už dávno odtáhnul co nejdál a všechny vazby zpřetrhal. Já zatím odolávám, i když je to pro mě hrozně moc těžké. Ten rozchod nebyl nijak tvrdý, bylo to pozvolné. Navíc nechci ztratit ten komunitní feel (jsme všichni trans lidi), který na našem bytě panuje. Shrnuto: necítím se momentálně dobře, nemám peníze, ale zatím žiju. K minulosti v klučičí roli se nechci moc vracet. Scénu teď moc nesleduji, mám pocit, že mě to trochu přestalo bavit. Může za to hodně i to, jak mě někteří lidé berou. To by se fakt mělo změnit. Já si svůj trans osud nevybrala a kdo to nerespektuje, toho nerespektuju já. Jednoduchá rovnice. Když jsem před pár dny jela na JHCon, vlastně jsem něco takového i čekala, a ono se to k mé lítosti bohužel i stalo. Přesto poslední JHCon vnímám velmi pozitivně. A ještě jedna věc mi leží na srdci. Přestože se vyskytuji v Praze, známí z dřívějška jakoby neexistovali. Mrzí mě to a stále čekám, až mě někdo z vás pozve na kafe.

Prosím vás proto, respektujte můj gender. Chápu, že si někdo zvyká pomalu, ale už jste na to měli dostatek času. Jsem holka (a vždy jsem uvnitř byla), oslovujte mě tak, nikdy se neptejte, co mám v kalhotách a zapomeňte na cokoliv, co bylo před tím a nepřipomínejte mi to. Nic víc po vás nechci.

A teď jedno oznámení. Hodlám se zbavit téměř veškerých retropočítačů, které vlastním. Nějaké Amigy, Atari, Commodory i Spektra. Jeden PowerMacintosh, CRT video monitor, LCD monitory, Pentěvo, prostě věci, které nepotřebuji a někomu možná udělají radost. Mě jen zavazejí ve skříni, nepoužívám je a používat už nikdy nebudu. Rozhodla jsem se jít jiným směrem a tomuto sektoru se případně můžu věnovat pomocí emulace. Nějaký seznam a fotky dám snad brzy na Rajče, ceny budou jak co. Když nebude zájem, půjde to asi na Aukro. Problém je v tom, že tyhle věci mám ve starém bytě, kam teď jezdím zřídka a nemám možnost ihned pořídit další fotky atd. Takže popis bude více či méně slovní.

A ještě pro vás mám malý dárek k Vánocům. Rozhodla jsem se uvolnit všechnu moji hudbu na Bandcampu zdarma nebo za vaši cenu, tak můžete stahovat :)

Autor
Kategorie Ze života, Tranzice

Komentáře

  1. Ahoj Aki, doufám že na tom všem nenesu vinu já nebo Ondra. I když mne by mohlo omluvit to, že nebyl dostatek času, jak píšeš, si zvyknout… Přesto respektuji tvoje rozhodnutí a za občasné přeřeknutí on/ona se omlouvám… Přeci jen policajti mají delší vedení. ;)

    Jinak doufám, že tě ještě uvidím na nějaké Speccy akci a toto není definitivní sbohem… ;)

  2. Mě se to líbíííí :) Tady to vyjádření a vůbec. Dovolím se k tomu taky vyjádřit jak to vnímám a napíšu něco k některým věcem zde uvedeným a tak nejak se domnívám že to bude asi jedné vyjádření zde od lidí co znáš. Nějak to zkusím zformulovat aby to dalo význam. Začnu slovy: Co nám neřekneš/nenapíšeš/nevyjádříš se, tak to nevíme a tady tím zmizením nevíme co se děje a popravdě řečeno/napsáno v dnešní době se na to lidi ani moc neptají a snaží se to nějak vyčíst z chování k lidem v okolí a u tebe milá Aki stačí opravdu jen pohled a je vidět jak se cítíš. A tento pohled zase v nás vyvolává otázku ? Zeptat se co se děje ? když si smutná a připomínat/oživovat myšlenky které tento stav způsobují a může se tento stav ješte prodloužit anebo se neptat a nechat to tak než se tento stav změní ? Druhou volbu si vybíráme v životě běžne. Tím se tak dostáváme k další podstatné věci. Teď po změnách v tvém životě, zmizením ze scény a zaměřením se na jiné věci o kterým moc nevíme nastává otázka. Na co se tě zeptat aby to nějak neurazilo ? V tomto momentu je to na tobě abys komunikovala s okolím a vyjadřovala se k tomu co cítíš nebo co je u tebe nového a co aktuálně třeba řešíš. My se na to ptát moc nechceme právě z těch důvodů abychom tě nějak neurazili a vzala si si to moc osobně. Veřím že spousta lidí vůči tobě absoltně nic nemá, ale zároveň nechce nějak zasahovat do tvého osobního života a veří že se s tím časem vyspořádáš. Neřeš jestli je něco špatně anebo dobře. Zivot je o pokusech a omylech mnohokrát v neznámých vodách kterými proplouváme a je to jen na nás jak se s tím vyspořádáme. Skvělá je ta možnost že máme vždy na výběr jestli se necháme vnitřne něčím ubíjet anebo to pustíme dál ze sebe a budeme se radovat ze života a maličkostí kolem :) Chtěl bych napsat že mě mrzí že jsme nepokecali na JHConu ale nemrzí. Prostě nebylo dostatek času si se všema sednout a pokecat přes den. 2 dny je prostě málo na to stihnout všechno. Jsem rád že si dorazila a pokud bude vhodná konstalce hvězd tak pokecáme více na ZX Šumavě. Už se na to těším :-) Rád bych si zajednal nějaké to Spectrum a možná nějaký CRT nebo LG monitor. Počkám až bude foto. Pa a zase někdy :)

  3. (Autor)

    #2: Děkuju Davide za hezký komentář, který mě i trochu rozplakal. Opravdu si cením toho, že lidi v sobě dokáží najít trochu empatie. Máš pravdu, že aby druhý věděl o trápení druhého, je potřeba to říct. Jenže tyhle věci se neříkají snadno jenom tak a už vůbec ne veřejně. To, že mi je teď zle neznamená, že z toho někoho viním. Ani druhé, ani sebe. Život nějak plyne a je to tak, jak píšeš. Nejde říct, že děláme špatná nebo dobrá rozhodnutí. Obzvlášť u vztahů jsou ta rozhodnutí hodně ovlivněná náklonností k druhému a dost často i iracionální. Časem oba střízliví a poznávají, že to třeba byla jen epizoda a že ve svých životech chtějí něco trochu jiného. Líp je na tom vždycky ten, kdo rozchod iniciuje, a druhá strana se s tím smiřuje hodně těžce a dlouho. Já cítím pořád velký smutek a mám spoustu hezkých vzpomínek, ale přesto vím, že je třeba jít dál a dělat všechno proto, abych byla šťastná. A taky že to musím ventilovat, protože trápit se a dusit to v sobě mě ničí. Já neříkám, že se scéně nechci dál věnovat, jen nevím, jak mi to půjde a jestli bych ještě měla stejnou motivaci jako před tím vším, co se v mém životě stalo. Neplánuju proto vůbec nic, protože nevím, co bude za měsíc, za půl roku, za rok. Prožitý vztah mi toho hodně dal, mimo jiné i to, že jsem si udělala jasnější názor na to, co, resp. koho chci v životě najít, kdo mi bude schopný dát to, co emocionálně nutně potřebuju. Teď už vím, co to je a dokážu to pojmenovat. Nechci to tu psát, dohromady je to vlastně jen několik pocitů, ale i tak vím, že najít někoho takového je příšerně obtížné a musím pro to něco sama dělat. Nevím co, a tak se nějak potloukám po světě a snažím se být svá. Možná by stálo za to napsat si nějaký inzerát … inzerát na štěstí. Protože jsem si téměř jistá, že stejného člověka jako on už nikdy nepotkám a moc mě to rmoutí.

  4. Čau Aki,
    nepochybuji o tom, že to, co se v Tobě i kolem Tebe děje, je pro Tebe náročné a ocitáš se v různých nepříjemných situacích. Na druhou stranu, sama jsi před časem psala, že chápeš, že zvyknout si na Tvou novou identitu jistě není pro ostatní snadné. Také jsi zmiňovala, že bys byla ráda, kdyby se k tobě okolí chovalo jako k ženě. To je samozřejmě pochopitelné, nicméně je třeba si také uvědomit, že prostředí a lidé, mezi kterými se pohybuješ, tj. retro scéna, různí ajťáci a podobná individua, jsou často lidé s různým stupněm asociálnosti, kteří se obecně k ostatním, zejména pak ženám, neumějí chovat, a není nutné si pak nějaké nevhodné chování brát osobně. Lze jistě odpozorovat, jak se chovají k ostatním ženám.
    Každopádně věřím, že čas to všechno vyřeší. A co se týče toho, koho potkáš či nepotkáš – člověka se stejným charakterem nejspíše ne, ale můžeš potkat někoho úplně jiného, kdo tě přesto bude bavit a s kým ti bude dobře. Držím pěsti.

  5. #4: Chápu, že dost lidí na scéně jsou asociálové, kteří možná ani s cis ženskou v životě nemluvili (natož s někým, kdo je trans) a nějak nedělají rozdíl mezi tím, jestli se baví s kámoši u piva s přisprostlými poznámkami a nadávkami nebo s kýmkoli jiným. Takovým lidem se ale já chci vyhnout, protože přesně tenhle experience z komunikace mě od těch lidí odpuzuje a zjišťuju, že jsem jiná a nechci být součástí podobných takových splečenských sessions. A taky moc dobře vím, že někteří z nich už jen co slyší slovo ženská, tak se jim skoro otvírá kudla v kapse :) Jenže to není můj problém. Já ty lidi nepředělám. Jediné, co můžu udělat, je postěžovat si o tom tady na svém blogu nebo prostě odejít a ignorovat je. No, zas tolik jich není :) Mnoho lidí mě na druhou stranu bere velmi hezky a jsem za to ráda :)

Komentář

Vložte komentář. Pole označená * jsou povinná. Před odesláním komentáře si musíte prohlédnout jeho náhled.