23Dub2018
 

K tomuto článku mě přivedla dexova poznámka na Atariádě o tom, že 8-bit Atari je oproti C64 daleko lépe navrhnuté, chytřeji, radostněji. Tak jsem se zamyslel nad tím, jaký vztah mám vlastně já k těmto dvěma platformám. Není to jednoduchý vztah, protože můj první počítač byl Timex 2048, Portugalský klon ZX Spectra a s ním jsem vydržel opravdu dlouho. O Atari jsem měl jen tušení a Commodore 64 byl pro mě pojem, který znamenal něco výrazně hi-tech. Tehdy se nedal počítač pořídit vůbec, a tak jsem o ostatních platformách věděl jen z časopisů, které táta dovážel buď z Polska nebo z Jugoslávie. Sem tam mezi nimi byl i nějaký Your Sinclair, ale to je na jiné povídání. Spectrum také sem tam figurovalo ve všech domácích zpravodajích a časopisech, i když ty se o počítače jako takové zajímaly jen okrajově, ale i tak vždy potěšil nějaký basicovský listing.

Moje první setkání s Atari nebylo krásné a první dojem dělá opravdu hodně. A ani před tím jsem o něm neslyšel moc pozitivního, protože se táta pohyboval ve sférách Sinclairistických a tam Atari nikoho nezajímalo, případně se o něm mluvilo v nedobrém světle. Pamatuju si, jak mu vytýkali nutnost vlastnit firemní kazeťák, hrubou grafiku a vysokou cenu. První stroj Atari, který jsem viděl, bylo 130XE a hry Bruce Lee a nějaká kosmická střílečka typu Invaders (název nevím, musel bych hledat a to se mi nechce). Obě první dojem zklamaly půlhodinovým nahráváním z kazety, obě velmi hrubou grafikou a střílečka ještě vtíravou a stále se opakující hudbou. Asi hodinové setkání s Atari tedy nedopadlo nejlépe. Potom jsem se s Atari setkal na internátě, kde ho vlastnil o rok starší spolužák z vedlejšího pokoje, ale u nás na pokoji měl jiný spolužák C64 a ten mě dostal totálně, obzvláště hudbou a plynulým scrollingem (ten byl na Atari taky, ale na C64 jsem to viděl první). Potom se po Atari slehla zem a setkal jsem se s ním podruhé až na Foreveru 2000, kde mě uchvátilo hlavně demy. Do té doby jsem si o Atari myslel to nejhorší. Od té doby se to stále zlepšovalo.

Hodně dlouho jsem měl za to, že Atari je hodně podobné C64, jen má horší zvuk a horší grafiku. Jak jsem věděl o Atari víc, zjistil jsem, že tomu tak vůbec není a ty stroje nemají zdánlivě nic společného, kromě CPU a to ještě ne úplně.

Jenže to jsem předběhl. Krátce po epizodě s internátem jsem si C64 s kazeťákem pořídil. Ale záhy jsem zjistil, že bez disketovky to nepůjde. To už jsem měl nutkání na počítači něco i dělat a ne jen hrát pořád hry. Začínal jsem pociťovat mírný nekomfort C64 Basicu, po pořízení disketovky pomalé doby nahrávání, nutnost vlastnit cartridge s turbem, atd. Prostě C64 se mi na stole moc neohřála a brzy ho vystřídala Amiga 500. Nějaký rok dva na to se mi povedlo opět pořídit jinou C64, protože mi chyběl zvuk SIDu. PC tehdy ještě nebylo možné koupit za normální peníze a i tak ještě neexistoval emulátor.

Tak se mnou byla C64ka v podstatě pořád. Atari bylo už v dobách prvních časopisů Excalibur známé tím, že na něj už nové hry nevznikají a komerčně se v Americe a Británii zastavilo koncem 80. let. Proto jsem mu vůbec nevěnoval pozornost. Pak ale přišla demoscéna a díky internetu se dalo najít spousty věcí, mimo jiné i dema na tyto platformy. Po Foreveru 2000 mě Atari začalo stále zajímat víc a víc a skončilo to tím, že jsem pro něj napsal několik hudeb a nakreslil pár obrázků, dokonce jsem napsal jednu dosti stupidní hru v Basicu. Ani jsem nepotřeboval Turbo Basic, protože normální Atari Basic mi přišel oproti C64 Basicu jako skvělý. No, když ne skvělý tak aspoň lepší. Příkazy COLOR, SOUND a POSITION jsem velmi ocenil.

I tak je Atari stále takové, jaké je. Má řezavý zvuk čipu POKEY, musí bootovat, některá starší grafika je na něm opravdu otřesná, když to člověk porovnává s jinými platformami. Takže ho mám rád asi tak, že si řeknu – je to hezký stroj, má ta a ta omezení, ale 256 barev v paletě a jiné vychytávky, které třeba na C64 nejsou. U C64 si zase řeknu – jo, je to super stroj, protože je to systém, který třeba není navržený úplně optimálně, ale dohromady to všechno funguje, jen člověk musí vědět, co která adresa řídí, na kterých hodnotách jsou barvy, jak řídit SID, aby hrál to, co opravdu chci a ne něco jiného. Ono je to v principu hodně podobné jako u Atari, jen to asi není tak učesané. Když si to vezmete, tak 8-bit Atari dělal stejný člověk, který navrhl první Amigu. Kdežto C64 je produktem Tramielovy továrny na prachy, stejně tak jako Atari ST. Oba navrhl nějaký Ind (tím nechci urazit Shiraze Shivjiho) a na obou je v některých případech patrné, že to dopadlo poněkud násilně (STčko to odneslo daleko hůř, C64ka může být ráda, že je tak dobrá, jaká je, ale příběh Tramielovy akvizice Atari zná snad každý, takže to tu nemusím rozvádět).

Co mám tedy radši? V srdci mám víc C64. Je to srdcovka, která se sice nevyrovná Spectru, které bylo první, ale přesto je to počítač, na který mám vzpomínky, pojí se s ním i spousta přátelství a jiných věcí. Zato Atari, které bylo obecně v mých kruzích zatracováno, se mi stále přibližuje a i díky komunitě skvělých lidiček kolem něj se do jeho tajů stále dostávám a někdy se nestačím divit, co je na něm možné dokázat. Jak už jsem někde napsal, kašlu na takový či makový CPU. Pro mě je důležitý celek, dojem z toho, co na něm lze stvořit a v neposlední řadě lidi kolem něj.

 Publikoval v 16:59

  11 reakcí na “CO MÁM RADŠI, ATARI NEBO C64?”

  1. Zajímavé je, že kolem mě mělo pár lidí Atari. Byl jsem se v 80. letech podívat u kamaráda, který mi ukazoval hru Zorro. Grafika se mi zdála hrubá, ale hudba a zvuky slušné. Jen mi bylo divné, že si každý nechával předělávat kazeťák na turbo. To si sakra nevystačí s firemním základem? Až pak jsem se dozvěděl, že standardní kazeťák je nepoužitelný. Nahrávat třeba hru Draconus 16 minut je brutální. Na to bych nervy neměl. S turbem je to pod 3 minuty. V herních časopisech si uživatelé Atari stěžovali, že tam nejsou recenze pro jejich platformu. Ony žádné hry nevycházely. Komerční éra Atari her umřela velmi brzy. Takže Atari šlo totálně mimo mě. Když jsem v 90. letech přecházel mezi Amigou 600 a Amigou 1200, tak jsem si na týden půjčil Atari domů. Ty hry mě prostě neoslovily a se slzou v oku jsem vzpomínál na vynikající ZX Spectrum. V roce 2009 jsem se jel podívat na svůj první Forever. Tam jsem poznal spoustu skvělých lidí kolem Atari. Hodně mi pomohl Raster, který mi udělal prezentaci SDrive. Pak jsem dostal zadarmo Atari 65XE. Na Forever 2010 jsem si přivezl již zmíněné Atari s SDrive a chtěl jsem poznávat skvělé hry. Překvapilo mě, že Krupkaj mi nebyl schopný vyjmenovat 10 dle něho výborných her pro Atari :-). Zjistil jsem, že na něj opravdu dobré hry nejsou. Ale kolem Atari je spousta skvělých a nadšených lidí. Oblíbil jsem si skupinu Ataristů s Fandalem, PG, Krupkajem, Mapou atd. Jsou to velcí nadšenci a spousta jich aktivně tvoří nový herní SW, který kupodivu vypadá slušně. Líbí se mi, jak obcházejí HW omezení 8-bit Atari. A taky tvoří multiplayerové hry pro více hráčů. Tolik multiplayerových her žádná jiná platforma nemá. Atari 65XE jsem vyměnil za Atari 130XE a později si ještě zakoupil arabskou variantu Atari 65XE z Egypta. Atari je sice dle mého názoru mizerná platforma, ale s výbornými lidmi kolem. Líbí se mi, jaké triky musí provádět programátor, aby udělal barevnou hru. Jsem rád za každý nový remake klasické hry pro Atari a vždy si ho zkouším zahrát. Ale v mém srdci mezi 8-bity zůstane na prvním místě ZX Spectrum, na druhém C64 a až na třetím Atárko. A to jsem tu C64 znal v mládí jen z časopisů :-)

  2. Z pohledu her je základna ZX + C64 + Amstrad velice podobná, kdežto Atari je tak nějak mimo. To bude určitě taky důvod, proč lidi mohli mít méně rádi Atari. :-)

  3. Souhlasím, že osmibitové Atari je asi lépe navržené, než C-64, ale vzhledem k technologické nadřazenosti (Atari je minimálně o 4-5 let starší!!!) jak zvukového tak sprajtového čipu u Commodore nemá Atari v reálných hrách, které zobrazují více než jen fixní pozadí složené z textového módu které případně hardwarově skroluje, v podstatě šanci. Stačí jich pár porovnat vedle sebe, např. Green Beret je krásný příklad. Je pravda, že Atari má i ten svůj super low-res mód a všimněte si kolik her jej využívá, aby se v nich aspoň něco hýbalo. C-64 takový mód nemá a v kombinace s jeho tragicky pomalým 6510 je ve světě software renderingu, tom skutečném světě, odsouzeno k takovým debaklům jako The Great Escape (ve srovnání s celkovým vítězem závodu neherním holým Spectrem postaveným na úplně jiném principu než zákaznické šváby na to či ono – postaveném na jednoduchém a flexibilním schématu programátore udělej si sám).

    • To s tím věkem není zas tak úplně pravda, protože první počítače Atari 400 a 800 se začaly prodávat v roce 1979 a první C64 v roce 1982. To máme cca 3 roky. Oba vychází ze svých starších vzorů, Atari si bere něco z VCS, C64 si bere něco z VICu-20 a PETů.

  4. Díky za zajímavý pohled z druhé strany. Já jsem na Atari vyrostl, takže pro mě je srdcovka tenhle stroj s logem ve tvaru trojnožky. C64 lze (myslím celkem objektivně) považovat z hlediska hardwarového návrhu především za herní počítač, zatímco Atari je koncipované všestranněji (přestože jeho hardwarový základ byl původně určený pro nástupce konzole Atari 2600). A zvuk POKEYe je pro mě (minimálně) stejně jedinečný jako zvuk SIDu.

    • Já měl vždycky úplně opačný pohled. Atari mi přišlo, že je jen na hry, kdežto Commodore mi přišel všestrannější. Ale je to asi tím, že dovnitř moc nevidím a orientuji se jen podle hotového softwaru. Je pravda, že pro Atari (zejména u nás) vzniklo daleko víc neherních programů, než pro C64, který tu nebyl před rokem 1990 tak rozšířený. Je taky pravda, že oba tyto stroje mají úplně jinak koncipovaný hardware, který ke hrám přímo vyzývá, kdežto takový Sinclair ke hraní navržený vůbec nebyl a že se na něj dostaly hry je důsledek mnoha okolností.

  5. Já myslím, že většina retromagorů má nejvíc ráda ten svůj úplně první stroječek. Je to přirozená věc.

    A co se týče těch věčných sporů, který počítač je úplně nejvíc nejlepšejší. Už jsem to říkal pár lidem, ale teď to řeknu i veřejně.

    Když jsem při portování hry Stunt Car Racer z C64 tak trochu nakouknul pod pokličku tohoto computeru, můžu myslím zcela zodpovědně prohlásit, že C64 HW je jednoznačně přímo určený na psaní her. To, co člověk na Atari píše týdny (a musí nad tím hodně přemýšlet a hodně se snažit), to je na C64 hotovo lusknutím prstů.

    No a z toho vyplývá věc druhá. Když jsem viděl, co ten C64 hardware umí, musím chca nechca položit jednu zásadní otázku: jak to, že hry na C64 nejsou podstatně lepší než co jsem měl možnost vidět? Sorry jako, ale s takovým potenciálem bych čekal trochu víc.

    • A viděls Sam’s Journey? Nebo staré věci jako Turrican I a II (v pokročilých levelech). Pár her, které potenciál C64 využívají naplno existuje. Ale když porovnáš hry, co jsou i na Atari, tak z toho většinou vyjdou líp ty na Atari.

  6. Ano, Sam’s Journey jsem viděl a hrál jsem to na skutečném železe. A nechápal jsem. Tato hra je A+++ titul, o tom žádná.

    A jsou jistě i další skvělé gamesy, co ždímají z C64 maximum.

    Takže mírná korekce mého předchozího výroku: čekal bych na Commodoru těch Áčkových her víc, vzhledem k možnostem stroje.

  7. Tady to teda zije !!
    A co treba Creatures 1,2 … Mayhem in monsterland … Ikarri warriors … Myth … Pockat … Jeste si vzpomenu … katakis, denarius …

 Leave a Reply

(required)

(required)

8 + 2 =

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.