05Lis2018
 

Na největší demopárty zaměřenou výhradně na Commodore 64 jsem se přihlásila už na jaře. V posledních dnech se mi na ní ale stále více přestávalo chtít jet. Jednak proto, že už je zima a taky proto, že se poslední dobou necítím ve společnosti určitých lidí dobře. Oni za to ale nemůžou a také je třeba zmínit, že jsem byla připravená tuto skutečnost překousnout. Nicméně jsem se na výlet do Holandska nakonec vydala. Jeli jsme s PCH, Silliconem, Visacem a Comosem mikrobusem Fiat Ducato, který PCH na poslední chvíli vyměnil za jiné auto, u kterého se po 40 km jízdy objevila závada motoru. Nicméně zhruba v půli cesty jsme zjistili, že i Ducato není úplně v pořádku, ale cestu tam i zpátky naštěstí zvládlo.

Cesta byla dlouhá a docela nudná. Použití tří nezávislých navigací se neukázalo jako dobrý nápad, protože nás jedna z nich v jednu chvíli žádala o otočení se na dálnici a pokračování asi 17km zpět. Nakonec jsme ale do městečka Someren ve východním Holandsku dorazili jen s asi dvouhodinovým zpožděním.

Párty se konala v komplexu domků za Somerenem s několika menšími halami, určenými zřejmě pro koncerty a přednášky, jídelnou a ubytovacími kapacitami. V ceně 110 EUR bylo jak ubytování, tak snídaně a večeře. Bohužel na můj vkus druh večeří byl velmi nezdravý, byly přistavené auta vydávající burgery s opečenými brambory, kečupem a tatarkou, to vše na plastových talířcích s plastovými příbory. Druhý den jim ale zřejmě příbory došly, a tak měli jen malá dřevěná napichovátka, čímž se to jídlo skoro nedalo jíst. Oba dny byla k dispozici stejná jídla – smoked burgery nebo papírové košíčky s něčím bezmasým, které ale byly na první pohled docela malé. Současně byl uvnitř nepřetržitě k dispozici bar s pivem, vínem a nealko nápoji zdarma. WC se zdály být unisex, žádní panáčkové a panenky, což mě potěšilo.

První večer mě přepadla poměrně špatná nálada a ještě se mi udělalo z majonézy u burgeru špatně, tak jsem si šla už asi v půl jedenácté večer lehnout. Také za to mohla únava z téměř devítihodinové cesty autem. Na místě v druhé hale sice probíhaly nějaké koncerty, ale šíleně mě začala bolet hlava, že jsem raději šla do sprchy a pak se vyhoupnout na palandu. Kluci, kteří přišli spát kolem druhé ráno chrápali, ale naštěstí si všude vozím špunty do uší, takže noční hluk se tím aspoň částečně vyřešil.

Ráno byla od devíti snídaně formou jakéhosi švédského stolu, ale spíš to byly jen po stole rozházené potraviny v obalech a každý se musel obsloužit, jak uměl. Později přibyly i párečky nevalné chuti a v neděli i neoloupaná vejce na tvrdo. Do composystému jsem nahrála svůj hudební příspěvek a ještě dodělávala příspěvek do PETSCII grafiky, který jsem měla rozdělaný. Čekala jsem, že se na akci objeví Gideon, autor slavné 1541-Ultimate/II/II+/Ultimate 64 s nějakými kousky na prodej, ale bohužel neměl nic. Místo toho se tam, jako na jiných akcích ukázal Jens Schönfeld, prodávající své C64 Reloaded MK2 a kejsy na C64. Pak tam někdo prodával různá trička s osmibitovou tématikou po dvaceti eurech a nějaký Holanďan rozprodával svou rozsáhlou sbírkou Commodorů, softwaru a periférií. U něj jsem si koupila bílou klávesnici pro C64 se starým potiskem a nějaké štítky pro C64 a Atari ST. Měl tam kromě švábů pro C64 i TEDa pro C16, ale jeho prodej si nakonec rozmyslel.

bigsid

Odpoledne začala compa tím pro mě nejdůležitějším, hudebním. Hudeb bylo celkem 27, takže to trvalo opravdu dlouho a můj příspěvek byl puštěný jako třetí od konce. Příspěvek byl do composystému uploadnutý jako třetí v pořadí, tak si myslím, že hudby pouštěli od konce. Podle ovací a gratulací lidí se zdálo, že si moje hudba povede poměrně dobře, nicméně na umístění na prvních třech místech vůbec nedosáhla a skončila až jedenáctá. Tady musím říct, že se mi nelíbil způsob prezentace hudebních a grafických příspěvků. Nejen, že compo nebylo anonymní, takže podle mého názoru dobře zafungoval namevoting, ale hudební příspěvky byly ukazovány s obrazem, čehož většina lidí využila pro přípravu playeru s nějakým grafickým efektem a tím si zvýšila šance na úspěch. Zmínka o tomto v pravidlech vůbec nebyla, takže to povoleno bylo, ale já to cítím jako diskriminaci. Náš PETSCII obrázek působil mezi konkurencí trochu jednoduše, ale jeho účel byl spíše pobavit. Skončil osmý z jedenácti. Ještě si pamatuju, jak nám v pátek, tj. den před compem, na stole přistál vytisknutý Facetův soutěžní obrázek, kde byla žádost o hlas. Tomu já říkám nefér soutěžení. Kdyby šlo o nějakého nováčka, ale Facet je dobrých dvacet let známý grafik na PC a Amiga scéně a toto opravdu neměl zapotřebí. Alespoň nakonec skončil až pátý.

Obecně vzato byla compa plná těch nejlepších věcí, jaké se dají na C64 vidět. Zlatým hřebem pak bylo večerní demo compo, které bylo vskutku úžasné. Ne nadarmo se říká, že na X se prezentují ta nejlepší dema pro C64 a je to pravda. Demo s motivem Star Wars bylo jedinečné. Mě se ale líbily víc jiné příspěvky, nejvíc pak titul C-Bit 18 od poměrně nového seskupení Performers, jehož hudebníkem je i člověk s nickem c0zmo, se kterým jsem měla možnost mluvit a znám ho i z předchozí C64 akce v Německu, na které jsem byla. Objevil se taky náš starý známý Exile, kterého jsem neviděla od poslední X párty v roce 2012. V několika demech se objevily memoáry nedávno zemřelých scenerů, což mě přivedlo k zamyšlení, že jich poslední dobou ubývá nějak moc.

V sobotu odpoledne mě odchytil známý C64 hudebník Jeroen Tel, nebo spíš já jeho, když se náhodou přichomýtnul u mého Commodoru, abych se ho zeptala na jeho nevydané a mnou zaplacené album Tel Me More. Byl ale hodně opilý a tak rozhovor s ním pro mě nebyl moc příjemný. Nicméně mě vřele ujišťoval, že jeho projekt, který se financoval před několika lety přes Indiegogo a který dosud nespatřil světlo světa, opravdu dodělá. Otázka je, kdy to bude. Ono to totiž vypadá, že nejsem jedniný člověk, koho tříleté zpoždění rozrušuje. Jeroen mě ujišťoval, že všechno chce svůj čas, že to opravdu dodělá a to, proč nedává informace o progresu je kvůli tomu, že na tom intenzivně pracuje. Moc se mi tomu nechce věřit, zvlášť když jsem potom našla tuto stránku. To, co mi říkal působilo velmi sebejistě a až se mi tomu nechtělo věřit. Otázka je, do jaké míry kecal. Takže uvidíme, třeba se toho alba do konce života dočkáme. Potom jsme ho ještě se Silliconem odchytili, aby mu zespodu podepsal jeho C64. To s radostí udělal a pak už jsme ho nechali, ať tluče šrouby do hlavy zas někomu jinému.

Co se mi na párty nelíbilo byla typická atmosféra západních parties, která mi kazila klid, konkrétně to, že neustále hrála nějaká hudba, i když neprobíhala žádná compa, lidé po sobě na dálku křičeli a vůbec bylo v hale hodně rušno. Venku byla už hodně zima, takže jít jen tak ven se provětrat bylo ztíženo právě chladnem a také tím, že všichni kuřáci postávali přímo před hlavním vchodem, který byl neustále otevřený a tak se do haly nekontrolovaně dostával nepříjemný zápach zvenku. Ráno mi z toho smrdělo oblečení, jako bych strávila noc v nějaké hospodě. Další negativum byla nepřítomnost internetu přes WiFi. WiFi síť sice byla, ale jen pro účely hlasovacího infosystému. K internetu se lidé připojovali individuálně mobily, což dává smysl, protože v zahraničí jsou běžné neomezené tarify a WiFi sítě s internetem tam nejsou tak častým jevem. Můj tarif není bohužel vůbec neomezený a navíc obsahuje dost málo dat, takže bylo nutné daty šetřit a vypínat je, stejně jako doma. Velikost akce (na jejím konci bylo uvedena účast asi 330 návštěvníků) byla na hraně kapacit a bylo to znát. Občas nebyla volná židle, přes dav lidí se nedalo pomalu dostat dál do haly. Byla tam prostě hlava na hlavě.

Musím říct, že C64 scéna je velmi semknutá dohromady a i když se lidé osobně neznají, ale třeba jen podle nicků a profesí na scéně, mají si na takové akci co říct. Je hezké sledovat, když v probíhajícím demu je nějaký wow efekt a sál ho ocení hlasitým potleskem nebo zvoláním. Toto je jiné na rozdíl od ZX scény, která tak semknutě nepůsobí. Je na tom vidět, že C64 sceneři berou svou příslušnost ke scéně jako hrdost. Vím, o čem mluvím, protože po dohrání mého hudebního příspěvku se na mě otáčelo pár neznámých lidí s potleskem. Potěšilo to.

Z plánované sobotní procházky nebylo nic, protože jaksi nebyl čas a pořád jsme něco s naší partou řešili. Tu jsme hráli nějakou multiplayerovou hru, tu PCH po neúspěšných pokusech revitalizovat nějakou svou starou skladbu pro mono SID dostal nápad na novou hru a tak ji počas comp začal realizovat a dosavadní výsledek nevypadá špatně. Otázka je, jestli někdy spatří světlo světa celá hra. Sillicon mi zase ukazoval své testovací cartridge k C64 a já jsem z dlouhé chvíle dělala na jednoduché hře v BASICu, což sledoval Exile a radil, co kde dodělat.

Vyhlášení výsledků soutěží bylo v noci, jen asi hodinu po skončení comp, protože hlasovací systém byl elektronický přes webové rozhraní, takže spočítání asi organizátorům nedalo moc práce. Mezitím jsem se stihla jít vysprchovat, a pak jsem se vrátila na zbytek demoshow a vyhlašování. Spát jsem šla asi v půl druhé.

Ráno po snídani jsem si jen sbalila počítač a monitor a po krátkém čekání na Comose jsme vyrazili k domovu.

X byla typická demoscenerská akce, která na mě působila trochu nepříjemně, proto zatím účast na další X v roce 2020 neplánuji. Za 110 EUR bylo k dispozici spaní, sprcha, jídlo a pití, ale některé věci vyřešené nebyly. Bylo ale vidět, že se organizátoři snaží. Často třeba procházel mezi řadami stolů sběrač prázdných lahví a odpadků. Pro mě osobně ale negativa nad pozitivy převažovala a tak jsem se rozhodla, že už se nebudu trápit a budu spíš navštěvovat jen malé lokální akce. Jestli si nechám ujít i Revision, o tom však ještě nevím.

Fotky ani videoreportáž nemám. Nebyla vůbec motivace něco takového dělat. Tak kdo tyto věci čekal, tomu se omlouvám. Všechny příspěvky lze nalézt na csdb.dk. Děkuji Vám za pozornost.

Edit: Ještě mi tu Sillicon posílá odkaz na video z párty, které někdo cizí dělal. Tady.
A tady je timelapse video, které našel Comos. Díky!

12Zář2018
 

Reportů z akcí před jejich konáním se zde opravdu nemusíte obávat. Tento článek je více méně informativní a jinak nemá žádnou hodnotu. Skončil Kaplicon a další akce, na které se budu zřejmě vyskytovat bude Bytefest. A opět, jako pokaždé, řeším dilema, jaký hardware si tam mám donést. Vždycky, když si tam vezmu něco, ať už je to cokoliv, pak lituji, že to raději nezůstalo doma, protože tam na to nemám buď čas a věnuji se ostatním, kteří nějaký hw mají.  pak si jdu sednout ke svému, blbě civím do monitoru a bezmyšlenkovitě hraji náhodnou hru, která mi přijde pod ruku. Tím trochu odbočím – nedokážu na akcích něco tvořit, aspoň ne tak, aby z toho byl kvalitní výsledek – tak to prostě mám. Takže, co si vezmu na Bytefest? Nějaký racionální impuls mi neustále podvědomě říká, ať si neberu nic. Trochu méně racionální kolega v hlavě se s tím racionálním hádá, že je blbost nebrat si nic a ať si vezmu aspoň noťas, i když tím aspoň myslí i nějaký osmibit nebo cokoliv těžkého, co se během hodiny a půl v MHD, kterou mi to trvá z domova na místo konání pořádně pronese. Takže zatím plánuji pouze noťas, a to ještě možná a třeba Recreated ZX Spectrum Keyboard, onu bluetoothovou klávesnici v podobě gumáka. Obojí se vejde do batohu a není to nic, z čeho by mě bolely ramena a krk a záda. Obrovský problém je vždy displej či monitor. Malinkatý nemám a normální se sice dá dát do igelitky a vzít s sebou, ale spolu s plným batohem a samotnou cestou je to nepříjemné. Jenže… den před Bytefestem mi oba hlasy zpanikaří a nakonec narvu krosnu hardwarem až po okraj a potáhnu se tam s tím. Ono by se to dalo, pokud je člověk mobilní, jenže já jaksi nedisponuji věcí, která se zove automobil, protože kvůli Bytefestu se mi zdá nesmysl ji pořizovat.

Další věc, o které chci mluvit je přednáška. Letos žádnou totiž neplánuji a organizátor stejně uvedl, že by chtěl maximálně čtyři, protože to dost unavuje. A zřejmě i blokuje plátno na paření multiplayerovek a sledování videí, což se dá pochopit. Doufám, že přednášky o kalkulátorech TI jsou ty tam a dočkáme něčeho zajímavějšího. Docela by mě také mrzela absence nějakého zábavného kvízu. Bytefest je přece jen akce, kde se setkávají především sběratelé, a to mi na něm vždy trochu vadilo, neb se za sběratele nepovažuji a mým cílem je na starých kompech něco tvořit a nikoliv je shromažďovat. Rovněž přizvání konzolistů mě osobně ne až tolik vyhovuje, jejich zaměření je hraní her, případně sběr či modifikace herních konzolí, což mě oslovuje jen dosti okrajově.

Je tu také otázka, zda v sobotu pouštět do sálu veřejnost či nikoliv. Já jsem osobně za nepouštění, přičemž nápad organizátora byl, dát účastníkům několik volných lístků pro známé a členy rodiny, kteří by mohli přijít. Nicméně toto je v plánu až na příští rok.

Jasně, nejlepší by bylo, kdyby byl Bytefest spectristickým srazem, bohužel tak tomu není, i když bývá Spectrum zastoupené hojně. A tak je tam dobré najít si hlouček spřízněnců a řešit spřízněné věci, přičemž se kdykoliv dá zvednout ze židle a prozkoumávat činnost kolegů jinoplatformistů. Tak či onak, Bytefest bude o víkendu 12.-14. října 2018 v budově Smíchovského nádraží a snad se tam navzájem neušlapeme.

 Publikoval v 08:33
21Čec2018
 

Letošní ZX Šumava je za námi. Někdo si ji užil, někdo méně. Jelikož se někteří účastníci generující obvykle v zájemné kooperaci obsah random logu, aniž by o tom věděli, na akci minuli, bylo poměrně obtížné vystihnout správnou chvíli a nenápadně se vkrást mezi osazenstvo s notebookem a začít zaznamenávat jeho náhodné slovní perly. Proto je log krátký, tak snad mi to odpustíte.

Nemá destičku
Poštěvák ne
Džonovo Lenovo
Ale je to dobrý
M, to nevim
Je fakt divná
Ta byla ještě horší, než jsme tam měli
Ona ji vyměnila sama?
Hnul si pákou a nakolnila se celá
Asi se nechtěj domluvit
Jabko, broskve, višně, mandarinky, červený víno, trochu rumu
Prostě jsme ho rozbili a zaplatili jsme jim ho
Tak díra do kachliček zrovna je trochu blbá
Kompot hotov
Včera toho bylo akorát, tak jsem toho chtěl udělat víc prostě
Dej si rádlera, prosim tě
Ježiš tady je chleba
Neboj, to se sežere
Moc chleba? I když to hodíš do Googlu tak ti to nic nenajde
Kam jste dali ty talíře?
Lepší vtip byl, že ty brambory loupat nebudem
Já nemůžu najít čili!
Já mam tu GPSku do toho
Zatim to fungovalo všude, kam jsem to strčil
To se v 80. letech normálně chodilo s Amigou na kešky
Se chodilo ve třech, třetí nosil baterku
Proto se taky v 80. letech našlo tak málo kešek
Sériová EEPROMka velikosti tečky od propisky taky nejde naflešovat
Čtyři pokoje jestli tam jsou
Udělejte zálohu a odneste si ji domů
[It's twenty hours!]
To tam dám a pudu si zaplavat
Bude mít speciální odér
Velmi přírodní úprava
Jsou dvě možnosti tady, buď někdo vyvařuje prádlo nebo houby
Byla tam hrozná zima, a bylo to super
 Publikoval v 19:18
13Čer2018
 

Chtěli jste report z Platariády? Tak tady ho máte.

Na Platariádu jsem jel společně s Wotnauem vlakem. Ne, že by mě cestování vlakem nějak vadilo, ale přece jen mám radši autobus a ještě víc, když mě někdo vezme autem. Ve vlaku jsme měli rezerovovaná místa, která byla proti směru jízdy a ještě na straně, kde svítilo slunce. Naproti nám seděli nějací studenti a jeden z nich byl tlustý a nepříjemně se roztahoval, druhý zase koukal jak vyoraná myš a do toho foukala poměrně nepříjemná klimatizace, která nešla vypnout.

Po příjezdu do Budějovic jsme podojili bankomat a šli pěšky přes náměstí na párty place. Dorazili jsme tam a pozdravili se s přítomnými. Byl tu namátkou PG, jakožto organozátor, potom Springy a také Macino, který mě zdravil, protože mě prý znal jenom z fotek. Byl tu i Erhart, atarista z Německa, který prý jezdí skoro pravidelně. Také tu byli BaHa Software a předváděli novou hru Vlak 2. Pak jsme šli na nákup do přilehlého Kauflandu. Nakoupil jsem si dost jídla, ale pak jsem měl trochu problém vše sníst. Ještě, že mi s tím Zdeněk B. pomohl. Jinak na místo doráželi postupně další lidi, jako např. Sillicon nebo později Ctirad s rEVERzem a potom taky třeba Fandal a Krupkaj a Tonda, Zdeněk a Bohdan, atd. Myslím, že místo pro akci je velmi dobré. Jde o oplocený areál se třemi většími chatkami, z nichž dvě jsme měli přístupné. V jedné byla ve dvou místnostech akce – v jedné místnosti osmibity a ve druhé ST, Falcony a nějaké Amigy. Ve druhé chatce několik lidí včetně mě spalo. Výhoda byla, že v obou chatkách je sociální zařízení, takže se tu dalo i trochu umýt. Navíc ve spací chatce jsem po prohledání půdy našel matraci, tak jsem si ji vzal dolů a spal na ní. Komfort trochu kazila nemožnost otevření oken, takže bylo k ránu v místnosti skoro nedýchatelno. Kolem chatek je tráva a místa na postavení stanu.

V pátek se u mě nic moc nedělo, ukazoval jsem Fandalovi nějakou novou grafiku do hry na Atari, kterou společně děláme, ale jinak si vlastně už moc nepamatuji, co se přesně dělo. Jen to, že se mi Tonda chlubil s LED displejem z Číny, který si pořídil a zjistili jsme, že je trochu jiný, než ten můj. Také mi ukazoval konzoli s emulací Megadrivu. Ještě mě zaujal cartridge SIDE, který měl Poison a taky Turbo Freezer, který mi potom ukazoval rEVERz. Večer jsme se jeli s PG a Wotnauem vykoupat na koupaliště Borek, protože po osmé večerní už bylo vstupné zdarma. Bylo to skvělé a koupání jsme druhý den zopakovali. Myslím, že toto je důvod, proč bych se na Platariádu vrátil. Cestou zpátky jsme se zastavili objednat si pizzu, kterou nám potom dovezli. Wotnau se začal věnovat kódování hry pro C64, kterou má rozdělanou. Bohužel si práci neuložil a ráno jsme zjistili, že Sillicon, do jehož prodlužky jsme se zapojili, ji přes noc vypnul, a tak se Wotnauovi vypnul notebook s neuloženým kódem a přišel tak o něj. Wotnau to ale nevzdal a napsal to v sobotu lépe a dokonce se mu, pokud vím, podařilo vtěsnat nějakým trikem na obrazovku potřebný počet grafických řádků, takže byl poměrně spokojený.

V sobotu bylo už ráno vedro a já jsem dopoledne trávil venku v trávě a pařil jsem hru F-Zero na Game Boy Advance, který jsem si přivezl společně s čínskou kopií GB Boy Colour a několika hrami. Podařilo se mi dostat do posledního levelu, ale ten jsem bohužel nezdolal. Snad se mi to povede jindy. V hlavní chatce bylo už hodně lidí a nemohl jsem tam vydržet, nebylo slyšet vlastního slova a prostor byl hodbně narvaný, což mi nedělá dobře a tak jsem si ven vytáhl ven karimatku a pod stromem jsem relaxoval na ní. Kolem poledne jsem šel na oběd do města, ale já neměl hlad a tak jsem šel jen na polévku. Seděli jsme venku na zahrádce a na počasí bylo vidět, jakoby mělo co nevidět začít pršet, tak jsme s Wotnauem zaplatili a jako první pelášili zpátky na párty place, ale pršet dnes už nezačalo a večer jsme opět jeli na Borek se vykoupat, tentokrát s Krupkajem a už v sedm hodin. Dnes ale už nebylo tak horko, takže jsem se po několika bazénech už třásl zimou a jen jsme čekali na ostatní, kteří měli dorazit po osmé, aby to měli zadarmo. Někteří z nich neměli plavky, tak to vyřešili pyžamy nebo bermudami. Nakonec jsme ještě zajeli na blízkou keš, kterou jsme ale bohužel nenašli. Už se stmívalo a tak jsme nasedli do auta a jeli zpátky na Platariádu. Tam se pařily hry, potom začalo grilování a PG pozdě večer rozložil dalekohled a pozorovali jsme planety a hvězdy. To byl druhý zážitek, který se mi na Platariádě líbil. Vlastně jsem nevěděl, že i takovým poměrně malým dalekohledem se dá pozorovat třeba planeta Saturn i s jejími prstenci nebo Jupiter s několika nejjasnějšími měsíci. Spát jsem šel před půlnocí, ale co jsem při usínání zaslechl, ostatní šli nedlouho po mě.

V neděli jsem se probudil a šel na plácek mezi stany trochu cvičit tai-chi. To zřejmě rEVERze ve stanu trochu rušilo, protože si potom stěžoval, že nemohl dostatečně nahlas chrápat. Pak jsme se museli s Wotnauem přestěhovat k jinému stolu, protože náš stůl byl odvezen. Venku začal pořádný liják a tak jsem si karimatku a spacák sbalil právě včas. Nakonec se ale opět na chvíli udělalo až nepříjemné horko, tak akorát na to, abych si na trávě nechal uschnout ručník a plavky. Ještě jsme hráli nějaké hry, já jsem propadl hře Zilch. Několik lidí ještě odběhlo do města na oběd, ale já už jsem začínal balit a vůbec mi nešlo do batohu nacpat vše, co se tam vějít mělo, přitom jsem neměl vůbec nic navíc. Pak už se začali lidi postupně loučit a odjíždět a PG nás hodil autem na nádraží. U PG v autě mě zarazilo, že poslouchá své vlastní hudby z Atari. To já bych ty svoje posouchat nedokázal a ještě takto nahlas.

Tam jsme bohužel zjistili, že je nějaká výluka a museli jsme jít na autobus, který nás zavezl do Veselí nad Lužnicí, odkud jsme už jeli vlakem. Cesta z Budějovic do Veselí byla hodně rozkopaná kvůli dálnici, která se staví skoro ve stejné trase původní silnice a tak to trvalo víc, než půl hodiny. Mezitím Wotnaua rušila nějaká asiatka, která seděla za námi a telefonovala s někým v čínštině, ale pak jsem zjistil, že to asiatka není. Naštěstí ve vlaku blízko nás už nebyla. Naopak jsme si mohli sednout po směru jízdy, i když jsme zase měli místenky proti směru. Ve vlaku jsem spal, i když mi byla velká zima kvůli studené klimatizaci. Nakonec jsme se ani s Wotnauem nestačil pořádně rozloučit, protože jsem spěchal na metro, abych stihnul autobus domů.

Platariádu hodnotím pozitivně a pokud budu mít možnost, rád se na ní podívám ještě někdy příště. Díky počasí bylo příjemné trávit čas venku a někteří dokonce venku i spali. Já bych to zkusil také, ale poprvé jsem si netroufl a druhou noc mi nepřišlo takové teplo na to zůstat spát venku. V areálu chatek je klid a dá se tam odpočívat v přírodě. Užil jsem si to, i když jsem byl po příjezdu domů unavený, protože jsem šel v pátek i v sobotu pozdě spát a ještě jsem celý víkend popíjel kofeinové nápoje a nejsem na to zvyklý.

Pěkné fotky z akce jsou v galerii u krupkaje.

 Publikoval v 09:48
03Dub2018
 

Plný zážitků jsem se vrátil z Revisionu, tak to trochu shrnu. Bylo to super. Tím by mohl článek končit. Ale zkusím si vzpomenout na pár věcí.

Vyrazil jsem z Prahy v pátek ve 2 ráno, kdy pro mě přijel PCH s dodávkou. Pak jsme nabrali Sillicona a Feryho v Plzni a nakonec trio Wayne, Killj0y, Derrik v Tachově. Cesta ubíhala dobře a řidiči se sřídali. Do Saarbrrückenu jsme dojeli kolem desáté, ale vchod se otevřel až ve dvanáct. Do té doby jsme nejdřív krátili čas pouštěním chipovek přes hlasité PCHovo repráčky na parkovišti a pak jsme se šli postavit do fronty. Po 12:00 se dveře konečně otevřely a já jsem si ještě před tím stačil stáhnout vstupní QR kód do mobilu, protože jsem o této možnosti nevěděl. Sice jsem měl předem koupený lístek, ale jen vytištěný na papíru.

Hned potom jsme zabrali naše obvyklá místa vlevo uprostřed a šli si rozbalit spacáky. Na radu PCH jsem už nešel k oknu, ale na druhou stranu blíže plátna a byla to dobrá rada. Pak jsme si rozložili počítače a snažili se uploadnout naše příspěvky do kompa na lokální intranet. Mě se to moc nedařilo, ale nakonec jsem nahrál všechny potřebné soubory a udělal popisky na bigscreen. Také jsem se hned přesvědčil, jestli byl do rotujících slidů na bigscreenu zařazený můj obrázek s pozvánkou na Forever 2019, což dopadlo pozitivně. Pak se už jenom čekalo na zahájení, které bylo letos bez tématu – tedy, téma bylo netéma, a byla to docela sranda, i když znělka se mi moc nelíbila a vzpomněl jsem si na stokrát lepšího EvilBota, kteréžto téma tu bylo před dvěma lety a ještě snad někdy před tím. V uličce za námi se rozložili Němci z PC grupy Alcatraz, kteří tvořili intro na PC, tak jsem měl občas možnost sledovat, jak se dělají shadery a podobné věci, o kterých nemám ani páru. Tito Němci byli také hodně hluční a zapáchali, takže bylo vždy příjemné, když se někam odvalili. Naproti nám zase seděl Kalms ze skupiny The Black Lotus, ale letos žádné Amiga demo neměl. Potkali jsme také organizátorky Demobitu ze Slovenska, takže jsme si trochu popovídali. Také dorazili CPCčkáři z Francie a mezi nimi i Kanaďan NoRecess, se kterým jsme dělali demo phX. Měli jsmě oba velké naděje, že bychom mohli s demem vyhrát, ale bohužel se to nepovedlo a zvítězilo demo We Come in Peace na C64, což bylo dáno tím, že C64 je v Německu extrémně populární a to demo bylo prostě dobré, i když podle mého vkusu to bylo zase jen další C64 demo, jakých Censor nebo Fairlight udělali už několik. Přesto se jim podařilo zvítězit jen o malý kousek. NoRecess byl na konci trochu zklamaný, ale zase ne tolik. Přece jenom na demu pracoval 5 let. Překvapily mě i další CPC produkce, jako 4K intro nebo obrázky, které byly skvělé. ZX Spectrum letos zastoupil Gasman s hudbou. Objevil se také nový crossplatformní tracker Pretracker, který vytváří kompiláty pro Amigu. Hudba v tomto trackeru od Acemana skončila na třetím místě. A to už se dostávám k oldschool compům, které mě samozřejmě zajímaly nejvíc. Letos jsem měl hudbu pro dva SIDy napsanou v Goat Trackeru. Hudbu jsem začal psát poměrně na poslední chvíli, kdo mě zahlédl na Foreveru, jistě poznal, že se s ní trápím i tam. Nicméně díky velmi cenným radám od PCH jsem ten tracker zvládnul a hudbu dokončil. PCH měl také hudbu pro stereo SID, a tak jsme si vzájemně konkurovali. Na párty ale nikdy nevíte, kdo s vámi bude soupeřit, jací se sejdou lidé a spoustu dalších věcí, které můžou ovlivnit kompo, a tak se stalo, že moje hudba skončila první a PCHovo skoro poslední. Přál jsem mu, aby se umístil lépe, tak snad příště. Pokud totiž příště pojede PG, udělá nějakou stereo vypalovačku na Atari a my se z toho jen posadíme na zadek :) PCHovi se ale povedla jiná věc. Dodělal tam hru Dice! pro C64, kterou měl už několik let rozdělanou. Stačí už jen několik maličkostí a hra bude v nejbližší době vydána, počítáme, že by to mohlo být na Atariádě.

Sobotní compa byla tedy o 8-bitové hudbě, pro mě především. Pěkně jsem si u compa zařádil a zůstal u pódia s Feiem z Polska, což je organizátor demopárty Riverwash. Před tím bylo ale Shader compo, tady psaní efektů v C++ v reálném čase. To mě docela bavilo, i když soutěžící měli na jedno kolo čas 20 minut, což mi přišlo moc. Fei mě pozval a tak zvažuji účast, protože se bude jednat o poslední Riverwash a žádný další už nebude a také je místo konání v Katowicích, což je snadno dosažitelné město z Čech. Od stání nás začaly bolet nohy a tak jsme si sedli na zem a klábosili především v polštině. Ještě před tím jsem ale potkal Hama. Španěl Ham byl kdysi se mnou v amigistické grupě Reason, takže jsme chvíli zavzpomínali. Přehnalo se nějaké PC kompo, které jsem ani nepostřehl, protože jsem byl zabraný do řeči s Feiem a najednou byl koncert Remute. A tak byla příležitost pěkně si zatancovat, čehož jsme využili. Byly k dispozici i piva zdarma, což se někomu poměrně hodilo. Před pódiem byl i Aceman, jako vždy a další lidé. Zběžně jsem napočítal něco kolem 40 tancujících. No a po skončení bych únavou skoro odpadnul, jenže jsem byl vtáhnutý do Polish corneru (byl hned za stagí) a pak…

Ráno jsem se probouzel opravdu velmi špatně a neměl jsem náladu, za což se všem přítomným omlouvám. Zlepšilo se to odpoledne, ale průběh dne si už moc nepamatuji. Se Silliconem jsme měli za úkol rozprodat várku ARMSIDů od Nobomiho. Nejdřív jsme šli za Jensem Schönfeldem, který si rozbalil svůj stánek a prodával turbokarty ACA a jiné věci na Amigy a C64. Koupil jsem si u něj kovové nožičky pod klávesnici pro nový C64 case a krabičku na cartridge. Jens ale o ARMSID neměl zájem – jak by ne, měl totiž v nabídce i originální SIDy po dvaceti Eurech, tedy za stejnou cenu jako ARMSID. Při první zmínce tím dokonce opovrhnul, že je to jen nějaká „pitomá emulace“. Nevím, jak se to stalo, ale na bigscreenu se objevil slide s reklamou na ARMSID, kterou jsem před tím v práci narychlo vyrobil. V neděli se potom s lidmi roztrhl pytel a všechny ARMSIDy se vyprodaly! Byli jsme také nakupovat jídlo v místním Lidlu, protože sobota dopoledne byla jediná doba, kdy měli otevřeno, protože v pátek i v pondělí byl svátek a v neděli mají v Německu všude zavřeno. Wayne našel nějaký player hudeb z Future Composeru na Amigu, který by se dal použít pro nějakou produkci, tak jsem nějaký čas věnoval tomuto trackeru a nakonec v něm vypotil jednoduchou hudbu, kterou jsem potom s nechutí musel ještě asi třikrát optimalizovat, protože ten tracker je opravdu strašný.

Mezitím probíhala různá compa, někdy zajímavá, jindy méně, ale vesměs nic nebylo vyloženě nudné. Byla možnost dát si na recepci zdrama kafe nebo čaj, čehož jsem často využíval. Venku byly jako vždy stánky s občerstvením. Jednou jsem měl klobásu v kari omáčce s hranolkami a jednou palačinku s nutelou a banánem. Pizzu jsem letos nevyzkoušel, byla prý o Euro dražší než loni. Také jsem využil přistavené mobilní sprchy, což velmi pomohlo. V samotné hale totiž sprchy nejsou, tak každý rok přistavují vlek se sprchami. Je to trochu provizorní, ale horká sprcha je k nezaplacení. Díky únavě ze sobotního oldschool compa jsem v neděli skoro celou proseděl na židli s čaji a vodou. Stěží jsem se dočkal Amiga compa, kde si mi líbilo několik dem a na PC demo compo jsem už nekoukal a šel jsem si lehnout (to byla už jedna ráno). Ráno se vstalo a začalo balit. Čekali jsme na vyhlášení vítězů, ale to se protáhlo o hodinu a půl a NoRecess byl už dost nervózní, protože kvůli tomu málem nestihl autobus, který ho měl dopravit na letiště. Já jsem shrábl první místo za hudbu, s phX jsme byli tedy druzí, ale i tak to vyneslo nějaké peníze a NoRecess se se mnou a s grafikem Cedem spravedlivě rozdělil. Krom toho vyhrál i nový C64 case od Jense.. pro CPCčkáře dobrá cena :D Rychle jsme se rozloučili a já šel k našim klukům dobalit věci a pomalu se odebírat k autu.

Cesta domů probíhala pohodově, jen bylo několik zácp, ale nic hrozného. PCH dal celou cestu sám! Chvíli jsme se bavili, chvíli jsme spali, cesta byla únavná. Zavezli jsme kluky do Tachova, Derrik jel s PCH až do Brna. Potom Plzeň vyložit Feryho a Sillicona a nakonec Praha, kam jsme dojeli pár minut po deváté. Akce se vydařila a příští rok určitě jedeme znovu.

Nějaká videa z letoška jsou už na YouTube, stačí hledat Revision 2018. Snad toho bude víc.

Tak a teď o Revisionu obecně. Předně, jedná se o největší demopárty na světě v současnosti se zaměřením pouze na demoscénu. Pokud jste někdy slyšeli např. o Assembly, tak ta už dávno není jen pro scenery, ale hostuje i pařany a je to vlastně LAN párty, která nemá se scénou vůbec nic společného. Štěstí, že Revision je v Německu a tak je pro nás poměrně snadno přístupný.

Revision se koná v obrovské hale, ve které ale nic normálně není, tedy, pořádají se tam koncerty a jiné akce, ale vybavení žádné nemá. Veškerou techniku zajišťují sami demosceneři, např. obrovský projektor a obří plátno s audiotechnikou se každoročně pronajímá za 20 000 Euro. V hale jsou jen toalety a pódium s plátnem, reprobedny visící ze stropu a různé světelné efekty, stejně tak jako stoly, židle, síťová infrastruktura, elektřina a další věci se musí vždy připravovat. Proto dobrovolníci jezdí na Revision už o nějaký týden dříve a tak je organizátorský tým dost velký. Krom toho je třeba zajišťovat i průběh akce, tak jsou tu kromě compo týmu i pomocné síly na prodej piva, infodesk, pronajatá firma zajišťuje úklid WC, apod.

Kdo na Revisionu nebyl a chystá se tam jet, je potřeba počítat s tím, že tam budete vystaveni nadměrnému hluku, poměrně stísněnému místu u stolu a neustálému kontaku s dalšími účastníky, kterých je kolem tisícovky. Jejich největší část tvoří Němci, potom je tu hodně Holanďanů, Dánů a Skandinávců, poměrně dost Poláků a další země jsou zastoupené už menším počtem lidí. Takže všude kolem sebe slyšíte hlavně němčinu, ale samozřejmě se všemi organizátory a s 99% návštěvníků se dá mluvit anglicky – výjimkou byli snad jen Francouzi, kteří mají s angličtinou potíže. Během comp jsou uličky blíže pódiu zataraseny lidmi, takže je lepší jít k pódiu dřív, než se tam nakupí. Před pódiem jsou z každé strany dvě rampy s třemi dlouhými schody s kobercovým povrchem, zřejmě původně určené ke stání, ale lidé na nich sedí, lépe řečeno leží. Kromě toho je k dispozici i pár židlí. Spaní se odehrává za plátnem, takže zvuk z reprobeden proniká i tam, ale ne přímo. Toto místo je osvětlené třemi LED svítidly červené barvy a ze sahar na stropě občas fouká příjemný teplý vzduch. Špunty do uší jsou pro mě pro spaní na Revisionu nezbytnost, protože kromě chrápání ostatních vás daleko víc ruší zvuk z beden. Se špunty je alespoň tišší, ale dunění basů je mohutné a občas rozklepe i podlahu nebo věci poházené po stole. Zábava na Revisionu je intenzivní, že pokud zapomenete, kolik je hodin, ani nevíte, že venku je světlo nebo tma. Krom toho neslyšíte jen dunění hlavních repráků, ale i u recepce je tzv. Second Stage, kde běží DJ sety apod., takže okamžik, kdy nic nehraje a je klid, bývá jen velmi brzy ráno, kdy už to zabalili i ti největší pařmeni. Lidé si vozí svoje audio, takže pokud si přivezete 100W reprák a budete si dělat soukromé karaoke na hity z 80. let, nikdo vás za to nezabije a naopak se stanete pro mnohé atrakcí. Vstupné na Revision činí 65 EUR, což se může zdát dost, ale každý, kdo tam byl, vám potvrdí, že se to vyplatí. Dále, pokud si nevezmete řízky z domova, je třeba něco málo peněz na jídlo (ceny od 3 do 7 Eur) a něco navíc, pokud si budete chtít něco koupit od prodejců triček, hardwaru nebo literatury. Pro ty, kterým nesedne intenzita průběhu párty bych účast ne zcela doporučoval, je to něco úplně jiného, než třeba Forever. Samozřejmě lze jít kdykoli ven, zpět do haly budete vpuštěni po ukázání náramku, který dostanete při placení, ale to, že akce trvá od pátečního poledne až do pondělního poledne se na vás podepíše. Náramek nelze jen tak sundat, takže se nemusíte bát, že jej ztratíte. Organizátoři v posledních ročnících sice pořádají běh po vyznačené trase, ale to není pro každého. Do města je to nějaký kilometr chůze, do historického centra o trochu dál, takže i tam se dá jít, když už vás to začne na party placu štvát.

 Publikoval v 13:07