12Zář2018
 

Reportů z akcí před jejich konáním se zde opravdu nemusíte obávat. Tento článek je více méně informativní a jinak nemá žádnou hodnotu. Skončil Kaplicon a další akce, na které se budu zřejmě vyskytovat bude Bytefest. A opět, jako pokaždé, řeším dilema, jaký hardware si tam mám donést. Vždycky, když si tam vezmu něco, ať už je to cokoliv, pak lituji, že to raději nezůstalo doma, protože tam na to nemám buď čas a věnuji se ostatním, kteří nějaký hw mají.  pak si jdu sednout ke svému, blbě civím do monitoru a bezmyšlenkovitě hraji náhodnou hru, která mi přijde pod ruku. Tím trochu odbočím – nedokážu na akcích něco tvořit, aspoň ne tak, aby z toho byl kvalitní výsledek – tak to prostě mám. Takže, co si vezmu na Bytefest? Nějaký racionální impuls mi neustále podvědomě říká, ať si neberu nic. Trochu méně racionální kolega v hlavě se s tím racionálním hádá, že je blbost nebrat si nic a ať si vezmu aspoň noťas, i když tím aspoň myslí i nějaký osmibit nebo cokoliv těžkého, co se během hodiny a půl v MHD, kterou mi to trvá z domova na místo konání pořádně pronese. Takže zatím plánuji pouze noťas, a to ještě možná a třeba Recreated ZX Spectrum Keyboard, onu bluetoothovou klávesnici v podobě gumáka. Obojí se vejde do batohu a není to nic, z čeho by mě bolely ramena a krk a záda. Obrovský problém je vždy displej či monitor. Malinkatý nemám a normální se sice dá dát do igelitky a vzít s sebou, ale spolu s plným batohem a samotnou cestou je to nepříjemné. Jenže… den před Bytefestem mi oba hlasy zpanikaří a nakonec narvu krosnu hardwarem až po okraj a potáhnu se tam s tím. Ono by se to dalo, pokud je člověk mobilní, jenže já jaksi nedisponuji věcí, která se zove automobil, protože kvůli Bytefestu se mi zdá nesmysl ji pořizovat.

Další věc, o které chci mluvit je přednáška. Letos žádnou totiž neplánuji a organizátor stejně uvedl, že by chtěl maximálně čtyři, protože to dost unavuje. A zřejmě i blokuje plátno na paření multiplayerovek a sledování videí, což se dá pochopit. Doufám, že přednášky o kalkulátorech TI jsou ty tam a dočkáme něčeho zajímavějšího. Docela by mě také mrzela absence nějakého zábavného kvízu. Bytefest je přece jen akce, kde se setkávají především sběratelé, a to mi na něm vždy trochu vadilo, neb se za sběratele nepovažuji a mým cílem je na starých kompech něco tvořit a nikoliv je shromažďovat. Rovněž přizvání konzolistů mě osobně ne až tolik vyhovuje, jejich zaměření je hraní her, případně sběr či modifikace herních konzolí, což mě oslovuje jen dosti okrajově.

Je tu také otázka, zda v sobotu pouštět do sálu veřejnost či nikoliv. Já jsem osobně za nepouštění, přičemž nápad organizátora byl, dát účastníkům několik volných lístků pro známé a členy rodiny, kteří by mohli přijít. Nicméně toto je v plánu až na příští rok.

Jasně, nejlepší by bylo, kdyby byl Bytefest spectristickým srazem, bohužel tak tomu není, i když bývá Spectrum zastoupené hojně. A tak je tam dobré najít si hlouček spřízněnců a řešit spřízněné věci, přičemž se kdykoliv dá zvednout ze židle a prozkoumávat činnost kolegů jinoplatformistů. Tak či onak, Bytefest bude o víkendu 12.-14. října 2018 v budově Smíchovského nádraží a snad se tam navzájem neušlapeme.

 Publikoval v 08:33
17Srp2018
 

Tak vám tady dneska napíšu svůj žebříček klonů a originálů ZX Specter z hlediska jejich používání. Zaměřím především na jejich klávesnice, protože to je základní prvek, kterými se s počítači komunikuje.

#1: TIMEX 2048

Můj první počítač byl Timex 2048, což je podle mého názoru nejlepší kdy stvořený klon klasického Spectra 48K. Má velmi dobrou klávesnici, zabudovaný joystickový port, velký mezerník, dva Caps Shifty, hlasitější speaker, vypínač, power LEDku a vyvedený video cinch. Kompatibilně na tom je docela dobře, i když to není stoprocentní. Jelikož vychází ze svého amerického bratra Timexu 2068, má jeho ULU, ovšem ve verzi PAL. Tím pádem umí všechny rozšířené grafické módy, jako T/S 2068. Ale ty na TC2048 nejsou stejně vůbec využívané, kromě jednoho celkem nového dema. Časování této ULY je hodně podobné originálu. Trochu potíží dělá několik her, které sahají přímo na porty pro klávesnici, které jsou na Timexu na jiných adresách. Pamatuji si, že mi kdysi nešel ovládat Arkanoid, Camelot Warriors a hra Sex Crime, což způsobilo to, že mě tato hra se sexuální tématikou jako dítě neměla možnost zkazit :) Po hardwarové stránce Timex nemá vyvedené napětí +5V na sběrnici, proto některé periferie potřebují externí napájení, jinak nefungují. Z hlediska technického provedení a rozložení součástek na desce nemám výhrad, je to o úroveň lepší než u originálů od Sinclaira. Jinak je Timex skvělý Spectrum kompatibilní počítač, který je jednak krásný a za druhé se na něm v porovnání s gumákem i s pluskem příjemněji a rychleji píše. Gamesníci si navíc nemusejí lámat hlavu s interfacy na joystick. TC2048 se vyráběl v Portugalsku a prodáván byl jen tam a ve velké míře v Polsku, kam byl importován pro edukativní účely.

#2: DIDAKTIK GAMA ’89

Tento počítač je na mém žebříčků klonů na druhém místě hned za Timexem. U tohoto modelu se ve Skalici povedlo vychytat hodně much, kterými trpěly předchozí verze Gam. Počítač je na rozdíl od nich poměrně spolehlivý. Obzvlášť se mi líbí šedá verze, která nežloutne (takových už moc sehnat nelze). Gama má skvělou klávesnici s pozlacenými kontakty, na které se dobře a rychle píše. U většiny kusů se ale často mazal potisk tlačítek. To, co s klávesnicí provedli u Didaktiků M a Kompakt nedopadlo dobře a všichni to ví. Pro 32kB rozšíření RAM (celkem 80kB) existuje několik upravených her a kopíráky. V Gamě je klasická ULA ze ZX Spectra 48K, a tak je časování stejné. Hlasitost speakeru je trochu vyšší, než u Timexu, což je myslím trochu na škodu, protože vzhledem k tomu, že v upravené ROM je natvrdo nastavená hodnota systémové proměnné pro pípání klávesnice (23609) na 32 místo obvyklých 0 u klasických Specter (mj. u Didaktiků M a Kompakt se pokorně vrátili k hodnotě 0). Chybí port na joystick, ale dá se vyrobit redukce z portu obvodu 8255. Trochu na závadu je kombinace napájení a V/V magnetofonu v jednom konektoru DIN. Na to, ze Gama ’89 je stále socialistický výrobek, hodnotím tento klon jako velmi dobrý.

#3: PLUS DVOJKA, DVĚ ÁČKO/BÉČKO, PLUS TROJKA

Třetí místo v mém žebříčku zaujímají Amstradovská Spectra. Jednak díky dobré klávesnici, která sice není tak dobrá, jako na bezkonkurenčním C64 nebo třeba Sharpu, ale i tak je to oproti gumáku a pluskám pokrok. Trochu mi vadí posunutí layoutu klávesnice vzhledem k umístění klávesy space, takže si občas stisknu EDIT místo A a napsaný řádek v Basicu tak pošlu do věčných lovišť. Klávesy jsou poměrně blízko sebe a subjektivně mi přijde, že na Gamě a Timexu se píše lépe, ale tady také hraje roli větší návyk na čtyřicetosmičkový laoyout. Jinak všechny zmiňované počítače jsou 128kB, z toho plynou výhody i nevýhody v podobě jiného časování než u 48K. Spekaer zmizel a místo toho je tu AY a pípákový zvuk vyvedený externě.

#4: PLUSKO A TOASTRACK, DELTA

Byl to sice inovativní krok od pana Sinclaira, ale je znát, že velmi ekonomický. Plusková klávesnice není nic jiného, než čepičky z tvrdého plastu na gumové fólii, podobné jako u klasického gumáka. Proto i tyto modely trpěly destrukcí membrán. Navíc nově přidané klávesy používají třetí vrstvu fólie, takže je někdy třeba víc tlačit, aby zareagovaly (u originálních fólií – u těch nově vyráběných se to už moc neděje). Nicméně na této klávesnici se nijak zvlášť dobře nepíše. Je to sice lepší, než gumák, ale jen o trochu. Na vině vidím design plastových kláves, které se poslepu obtížně trefují díky svému tvaru a mají ostré hrany. Jinak tyto počítače trpí stejnými nemocemi, jako jeho předchůdce gumák. Stodvacetosmička není uvnitř bůhvíajká hitparáda. Levné řešení jako celku je evidentní.

#5: EMKO A KOMPAKT

Ještě hůř než na plusku se píše na eMku. Tato inovativní klávesnice z didaktických dílen měla předčít klávesnici Didaktiku Gama, ale namísto toho je úplně všechno špatně. Klávesnice má vysoký zdvih, ale technické provedení mechaniky čtyřmi vodícími tyčkami do protikusu klávesy její použití naprosto odepisují. Toto řešení způsobuje, že při stisku klávesy mimo její střed se klávesa mechanicky zasekává. Lze to napravit namazáním nožiček všech kláves vazelínou nebo silikonem, ovšem kvalitnímu a rychlému psaní to pomůže jen na oko. Emko i Kompakt jsou jinak velmi spolehlivé počítače. U eMka zamrzí použití nestandardního konektoru pro Kempston joystick, Komapkt má klasický Canon. Hlasitost speakeru je přehnaná a obtěžující. Stejně tak ruská ULA generující čtvercový obraz místo obdélníkového je specialita těchto klonů. Jednak mají stejně rychlou spodní i horní paměť, což se projevuje v časování i beeperových hudbách a zvucích, které hrají jinak, druhak CPU Z80 je taktovaný na rychlejší frekvenci než klasické Spectrum.

#6: GUMÁK

To nejhorší na závěr. Gumácká klávesnice je humus. Kdo na ní byl v minulosti nucený psát, toho lituji. Ano, oproti dotykovému řešení ze ZX81 je to pokrok, ale velmi sinclairovský. Na této klávesnici se nedá rychle psát. Jedinou výhodu vidím v rozložení, které je jak by se dnes řeklo stylu chicklet, jinak je to bída. Co k tomuto počítači říct. Je to originál a originálem zůstane i se všemi svými mouchami. Je jen dobře, že jeho nástupci i klony se snažily jeho největší nedostatky napravit.

 Publikoval v 11:39
13Čer2018
 

Chtěli jste report z Platariády? Tak tady ho máte.

Na Platariádu jsem jel společně s Wotnauem vlakem. Ne, že by mě cestování vlakem nějak vadilo, ale přece jen mám radši autobus a ještě víc, když mě někdo vezme autem. Ve vlaku jsme měli rezerovovaná místa, která byla proti směru jízdy a ještě na straně, kde svítilo slunce. Naproti nám seděli nějací studenti a jeden z nich byl tlustý a nepříjemně se roztahoval, druhý zase koukal jak vyoraná myš a do toho foukala poměrně nepříjemná klimatizace, která nešla vypnout.

Po příjezdu do Budějovic jsme podojili bankomat a šli pěšky přes náměstí na párty place. Dorazili jsme tam a pozdravili se s přítomnými. Byl tu namátkou PG, jakožto organozátor, potom Springy a také Macino, který mě zdravil, protože mě prý znal jenom z fotek. Byl tu i Erhart, atarista z Německa, který prý jezdí skoro pravidelně. Také tu byli BaHa Software a předváděli novou hru Vlak 2. Pak jsme šli na nákup do přilehlého Kauflandu. Nakoupil jsem si dost jídla, ale pak jsem měl trochu problém vše sníst. Ještě, že mi s tím Zdeněk B. pomohl. Jinak na místo doráželi postupně další lidi, jako např. Sillicon nebo později Ctirad s rEVERzem a potom taky třeba Fandal a Krupkaj a Tonda, Zdeněk a Bohdan, atd. Myslím, že místo pro akci je velmi dobré. Jde o oplocený areál se třemi většími chatkami, z nichž dvě jsme měli přístupné. V jedné byla ve dvou místnostech akce – v jedné místnosti osmibity a ve druhé ST, Falcony a nějaké Amigy. Ve druhé chatce několik lidí včetně mě spalo. Výhoda byla, že v obou chatkách je sociální zařízení, takže se tu dalo i trochu umýt. Navíc ve spací chatce jsem po prohledání půdy našel matraci, tak jsem si ji vzal dolů a spal na ní. Komfort trochu kazila nemožnost otevření oken, takže bylo k ránu v místnosti skoro nedýchatelno. Kolem chatek je tráva a místa na postavení stanu.

V pátek se u mě nic moc nedělo, ukazoval jsem Fandalovi nějakou novou grafiku do hry na Atari, kterou společně děláme, ale jinak si vlastně už moc nepamatuji, co se přesně dělo. Jen to, že se mi Tonda chlubil s LED displejem z Číny, který si pořídil a zjistili jsme, že je trochu jiný, než ten můj. Také mi ukazoval konzoli s emulací Megadrivu. Ještě mě zaujal cartridge SIDE, který měl Poison a taky Turbo Freezer, který mi potom ukazoval rEVERz. Večer jsme se jeli s PG a Wotnauem vykoupat na koupaliště Borek, protože po osmé večerní už bylo vstupné zdarma. Bylo to skvělé a koupání jsme druhý den zopakovali. Myslím, že toto je důvod, proč bych se na Platariádu vrátil. Cestou zpátky jsme se zastavili objednat si pizzu, kterou nám potom dovezli. Wotnau se začal věnovat kódování hry pro C64, kterou má rozdělanou. Bohužel si práci neuložil a ráno jsme zjistili, že Sillicon, do jehož prodlužky jsme se zapojili, ji přes noc vypnul, a tak se Wotnauovi vypnul notebook s neuloženým kódem a přišel tak o něj. Wotnau to ale nevzdal a napsal to v sobotu lépe a dokonce se mu, pokud vím, podařilo vtěsnat nějakým trikem na obrazovku potřebný počet grafických řádků, takže byl poměrně spokojený.

V sobotu bylo už ráno vedro a já jsem dopoledne trávil venku v trávě a pařil jsem hru F-Zero na Game Boy Advance, který jsem si přivezl společně s čínskou kopií GB Boy Colour a několika hrami. Podařilo se mi dostat do posledního levelu, ale ten jsem bohužel nezdolal. Snad se mi to povede jindy. V hlavní chatce bylo už hodně lidí a nemohl jsem tam vydržet, nebylo slyšet vlastního slova a prostor byl hodbně narvaný, což mi nedělá dobře a tak jsem si ven vytáhl ven karimatku a pod stromem jsem relaxoval na ní. Kolem poledne jsem šel na oběd do města, ale já neměl hlad a tak jsem šel jen na polévku. Seděli jsme venku na zahrádce a na počasí bylo vidět, jakoby mělo co nevidět začít pršet, tak jsme s Wotnauem zaplatili a jako první pelášili zpátky na párty place, ale pršet dnes už nezačalo a večer jsme opět jeli na Borek se vykoupat, tentokrát s Krupkajem a už v sedm hodin. Dnes ale už nebylo tak horko, takže jsem se po několika bazénech už třásl zimou a jen jsme čekali na ostatní, kteří měli dorazit po osmé, aby to měli zadarmo. Někteří z nich neměli plavky, tak to vyřešili pyžamy nebo bermudami. Nakonec jsme ještě zajeli na blízkou keš, kterou jsme ale bohužel nenašli. Už se stmívalo a tak jsme nasedli do auta a jeli zpátky na Platariádu. Tam se pařily hry, potom začalo grilování a PG pozdě večer rozložil dalekohled a pozorovali jsme planety a hvězdy. To byl druhý zážitek, který se mi na Platariádě líbil. Vlastně jsem nevěděl, že i takovým poměrně malým dalekohledem se dá pozorovat třeba planeta Saturn i s jejími prstenci nebo Jupiter s několika nejjasnějšími měsíci. Spát jsem šel před půlnocí, ale co jsem při usínání zaslechl, ostatní šli nedlouho po mě.

V neděli jsem se probudil a šel na plácek mezi stany trochu cvičit tai-chi. To zřejmě rEVERze ve stanu trochu rušilo, protože si potom stěžoval, že nemohl dostatečně nahlas chrápat. Pak jsme se museli s Wotnauem přestěhovat k jinému stolu, protože náš stůl byl odvezen. Venku začal pořádný liják a tak jsem si karimatku a spacák sbalil právě včas. Nakonec se ale opět na chvíli udělalo až nepříjemné horko, tak akorát na to, abych si na trávě nechal uschnout ručník a plavky. Ještě jsme hráli nějaké hry, já jsem propadl hře Zilch. Několik lidí ještě odběhlo do města na oběd, ale já už jsem začínal balit a vůbec mi nešlo do batohu nacpat vše, co se tam vějít mělo, přitom jsem neměl vůbec nic navíc. Pak už se začali lidi postupně loučit a odjíždět a PG nás hodil autem na nádraží. U PG v autě mě zarazilo, že poslouchá své vlastní hudby z Atari. To já bych ty svoje posouchat nedokázal a ještě takto nahlas.

Tam jsme bohužel zjistili, že je nějaká výluka a museli jsme jít na autobus, který nás zavezl do Veselí nad Lužnicí, odkud jsme už jeli vlakem. Cesta z Budějovic do Veselí byla hodně rozkopaná kvůli dálnici, která se staví skoro ve stejné trase původní silnice a tak to trvalo víc, než půl hodiny. Mezitím Wotnaua rušila nějaká asiatka, která seděla za námi a telefonovala s někým v čínštině, ale pak jsem zjistil, že to asiatka není. Naštěstí ve vlaku blízko nás už nebyla. Naopak jsme si mohli sednout po směru jízdy, i když jsme zase měli místenky proti směru. Ve vlaku jsem spal, i když mi byla velká zima kvůli studené klimatizaci. Nakonec jsme se ani s Wotnauem nestačil pořádně rozloučit, protože jsem spěchal na metro, abych stihnul autobus domů.

Platariádu hodnotím pozitivně a pokud budu mít možnost, rád se na ní podívám ještě někdy příště. Díky počasí bylo příjemné trávit čas venku a někteří dokonce venku i spali. Já bych to zkusil také, ale poprvé jsem si netroufl a druhou noc mi nepřišlo takové teplo na to zůstat spát venku. V areálu chatek je klid a dá se tam odpočívat v přírodě. Užil jsem si to, i když jsem byl po příjezdu domů unavený, protože jsem šel v pátek i v sobotu pozdě spát a ještě jsem celý víkend popíjel kofeinové nápoje a nejsem na to zvyklý.

Pěkné fotky z akce jsou v galerii u krupkaje.

 Publikoval v 09:48
11Čer2018
 

Nebudu zatím psát reportáž z PLatariády, ale napíšu, co mě tam zaujalo. Bylo to víc věcí, ale jednou u nich je hra Zilch na osmibitové Atari. Autorem je Bocianu a LiSU a jde o házení kostkou. Hra je až pro 4 hráče a dá se hrát i v jednom, protože počítač umí hrát také a tak vám umí dělat zdatného protivníka. Pravidla jsem jen vydedukoval, ale po několika hrách se dají pochopit. Edit: Pravidla jsou popsána přímo ve hře pod klávesou Help. Jde o to porazit protivníky největším skóre, přičemž házíte kostkami a podle toho, jaké kombinace vám padnou, získáváte body. Občas padne postupka, což znamená hodně bodů, občas něco malého a ještě máte další pokus s menším počtem kostek. Pak je na vás, abyste body přidali do banku a předali hru dalšímu hráči, nebo riskovali. Když to nevyjde, získáváte Zilch, tedy nic (dle anglického překladu jde o alternativu ke slovu nothing, zdá se, že v polštině je tomu tak stejně). Hra je nezvykle chytlavá a tak se na Platariádě dlouhou dobu ozývalo jen typické pípání zvukových efektů této hry. Bohužel, nelze měnit jména hráčů, a tak musíte přijmout jedno z předdefinovaných jmen. Stahovat hru můžete tady a snad brzy i z Fandalova archívu. Vypadá to, že se autoři inspirovali nějakou flashovkou nebo mobilní hrou, ale to je jenom moje domněnka. Např. z této flashové verze se dají okoukat pravidla, neboť je tam jakýsi tutoriál. Docela rád bych si tuto hru zahrál na Spectru. A teď se můžete těšit na tu reportáž z Platariády, pokud ji tedy napíšu :-P

 Publikoval v 14:08
07Čer2018
 

Vůbec nestřídám počítače. Svůj domácí desktop v podobě iMacu 2012 s Core i5 a 8GB RAM mám zhruba čtyři roky a stále je plně dostačující. Stříhám na něm video, skládám na něm hudbu, píšu na něm, vyvíjím na něm. Systém aktualizuji a je stále svižný. Sice přemýšlím, že je to z důvodu odstřihu 32-bitových programů možná poslední nebo předposlední verze, kterou na něm mám, ale to mi ani moc nevadí. Hlavní je, že nemusím nic měnit, mám vše, co potřebuji. Snad ještě pár let vydrží, než ho internetové technologie zabijí (o výrobci nemám pochyb, že to udělá ještě dřív, ale tomu se dá bránit tím, že budu přístroj prostě dál používat, dokud to půjde).

Notebook, který si vozím na akce je už skoro dva roky Thinkpad x61s, který byl poskládaný z několika jiných mrtvých kusů. Má Core2Duo a 3GB RAM. Dodal jsem jen SSD, které jsem dostal a novou baterii z Číny, kterou jsem si koupil. Původně na něm byl Linux, ale nyní jsou na něm Windows 10 a i na tak starém hw běhají krásně. Notebook vozím na akce, je maličký, má skvělou klávesnici, nemám si nač stěžovat. Jediná věc, která mi trochu vadí, je nedostatečně jasné podsvícení displeje, mohlo by to svítit víc. Na TN displej se jinak koukat dá a na práci „v terénu“ mi to stačí. Tímto ještě jednou děkuji themrkocour za tento dar, vznikla na něm už spousta věcí, které byly ode mně za tu dobu, co ho mám, k vidění nebo ke slyšení.

Proč to ale vlastně píšu? Copak vás baví číst takové články?

 Publikoval v 22:44